Bohuslav Reynek: Odlet vlaštovek. 1981. Výtvarný doprovod je vytištěn z původních desek (lepty a suché jehly) Bohuslava Reynka. Celkový náklad 120 výtisků jsem rozdělil do pěti variant:  A-E obsahují vždy dva různé grafické listy. Jejich náklad nepřesahuje dvacet exemplářů. Varianty F-H  jsou vypraveny pěti grafickými listy. Mají shodný frontispis – Autoportrét s kočkou  -  další grafiky jsou vždy rozdílné. Vytištěno v počtu 11-13 exemplářů.

V tiráži uvádím, že svazek je vydáván k 10. výročí Reynkova úmrtí. Takový údaj v oné době, zvláště když oficiálním vydavatelem byl CZV SSM Pozemních staveb v Brně, nepochybně zmátl většinu z těch, kterým se některý z výtisků dostal do ruky. Reynek byl po roce 1969 na indexu. Odlet vlaštovek, připravený k vydání v brněnském BLOKu, šel do stoupy. Více variant grafického doprovodu jsem vydal pouze proto, aby obtah každé z desek, které mi ochotně Daniel a Jiří Reynkové zapůjčili, byl v nepatrném počtu obtahů. Tím zůstávala zachována vzácnost a malá dostupnost těchto grafik.  Desky jsem dostal ve velmi špatném stavu. Více než desetileté nánosy tiskových barev jsem opatrně rozpouštědly odstraňoval několik týdnů, než jsem je svěřil k tisku. Reynkovi byli při vrácení desek udiveni jejich skvostným stavem.

Jednoho pražského sběratele, vydavatele souborů grafik a po roce 1990 i bibliofilií, můj počin vedl k napsání udavačského dopisu za „nedovolené podnikání, zneužívání jména Socialistického svazu mládeže….“. Své sdělení, odeslané doporučeným dopisem a adresované Krajské správě SNB v Brně, začínal oslovením „Vážení soudruzi“. Věrohodnost svého oznámení soudruhům doložil kopii mého nabídkového listu. Při každém nově vydaném svazku jsem vždy zájemcům, jejichž počet postupně narůstal, posílal nabídkové listy s podrobným popisem, cenou a případně s podmínkami odběru konkrétního titulu. Jednoduchým ověřením jsem zjistil, že jméno i adresa odesílatele jsou smyšlené. Styl psaní i písmo psacího stroje mi však byly povědomé. Srovnal jsem je s letitou korespondencí z mého archivu. Na prvý pohled bylo zřejmé, že udání napsal PhDr. Ivan Hrdina. V nepříjemné situaci mi výrazně pomohl František Rybář z Blanska. Až v té chvíli jsem se dozvěděl, že je zaměstnán jako technik u SNB. Dal jsem mu několik Hrdinových dopisů a kriminalistická laboratoř posudkem potvrdila, že udání je napsáno na stejném psacím stroji jakým psával Hrdina dopisy mně a v nichž mne oslovoval  „Vážený příteli“. Právě v době aktuálnosti kauzy jsme v Brně pořádali tradiční celostátní sjezd přátel grafiky a krásné knihy KVPU (o SGaKK píši v jedné z kapitol Dodatků). Byl jsem zvědav na Hrdinovu reakci na nález kriminalistické laboratoře. Pozval jsem několik předsedů poboček KPVU - například JUDr. Ladislava Lamače u Olomouce a Ing. Jana Štefana z Ostravy - a PhDr. Ivana Hrdinu do kabinetu. Vysvětlil jsem jim, že jsem se dostal se svými vydavatelskými aktivitami do jistých problémů a v této situaci že bych uvítal zhodnocení Edice 33 od vážených sběratelů a znalců umění. Dal jsem jim k vyplnění připravené tiskopisy s několika otázkami. Podle očekávání všichni na mou činnost pěli chválu. Poděloval jsem jim a Ivanu Hrdinovi jsem předložil další papír s jednoduchou otázkou: Proč jste napsal udání? A přítomným jsem ukázal protokol o srovnání Hrdinových dopisů adresovaných mně s udavačským dopisem. Hrdina jeho autorství popíral. Pak si "vzpomněl", že měl psací stroj v opravě. Na mou otázku "Pane doktore, kde vzal opravář můj nabídkový leták?" již žádnou odpověď nenašel. Pozvaným jsem se omluvil za vyrušení z pohodové atmosféry a na jejich otázky co budu ve věci podnikat dál, jsem odpověděl, že nic. Hrdina na další z brněnských setkání přátel grafiky a krásné knihy už nepřijel a do jarních i podzimních aukcí mi posílal grafiky poštou. Posílal mi i nabídky svých vydavatelských počinů a já občas některý z nich koupil.        

Ve Zprávách Spolku českých bibliofilů  vyšla též zmínka o vydání Odletu vlaštovek. Stručný oznam byl zakončen otázkou kolik peněz by musel mít sběratel, který by si přál koupit všechny varianty. Pisateli informace ve Zprávách jsem nabídku poslal také, protože od počátku mých aktivit měl o ně stálý zájem. Na rozdíl od Hrdiny však glosu jistě nepsal ze zlého úmyslu, ale nejspíše byl zmaten právě tou „vydavatelskou organizací – SSM v Pozemních stavbách“. Naše kontakty neustaly. Poznal jsem jej jako velmi příjemného a vzdělaného člověka. Až z nekrologu po jeho úmrtí jsem se dozvěděl, že v 50. létech minulého století strávil dlouhá léta v kriminálech jako politický vězeň. Bohužel ani on  netušil, že ten, kdo pod hlavičkou svazácké organizace začal vydávat vcelku dobré knížky, putoval do podobného zařízení v roce 1962 za pobuřování proti socialistickému, společenskému a státnímu zřízení republiky (zhotovení a šíření letáků, fotografování zakázaných objektů včetně objektů vojenských a pokus o opuštění republiky). Byť jen na řadu měsíců doplněných následným zákazem studia na všech školách v ČSSR. Dr. Václav Šmejkal, autor zprávičky ve spolkovém zpravodaji, otázku o finanční náročnosti pro kupujícího všech verzí  Reynkovy sbírky pokládal zbytečně. Můj nabídkový list si nepřečetl  pozorně. Výslovně jsem v něm psal, že případný zájemce nemůže objednat víc než 1+1, tj. nejvýše jednu verzi se dvěma grafikami + jednu verzi s pěti grafikami. U jediného sběratele jsem přeci udělal výjimku a přenechal mu všechny verze. Tím zájemcem byl Vít Obrtel. Nemusel ani použít racionální argument: „Přeci byste mé číslo 5 neprodal někomu jinému“. Pro něj byla, stejně jako pro všechny obratem reagující na můj nabídkový dopis, cena za výtisk se dvěma grafikami 250 Kčs a za výtisk s pěti grafikami 350 Kčs.

Kontakt